Ubytování

Strávila jsem týden v příjemném městečku jménem Balatonberény. Ano, je to jedno z městeček na břehu jezera Balaton, jak sám název napovídá. A podobných lokalit s Balatonem v názvu byste tam našli nepočítaně. Měli jsme pronajatý pěkný apartmán s ještě dvěma dalšími rodinami, každá ale měla vlastní prostory a vůbec jsme se neviděli.

Ubytování bylo celkem pěkné, jediný problém představovali pavouci, kteří si oblíbili západní roh domu a samozřejmě také přístřešek pro auto a zastřešené zahradní posezení. Jsem arachnofobik, takže jsem z nich vážně radost neměla. Máma se ale snažila pavučiny ometat a do obytných prostor se dostali jen dva malí a ty bratr vyhodil ven, takže jsem to přežila.

Koupání

     Jakkoli byl apartmán pěkný, k vodě jsme měli poměrně daleko. Nejblíže byla jen rozlehlá a placená nudapláž, kam jsme rozhodně nechtěli. Museli jsme proto za koupáním jezdit autem. Kdo by čekal, že Balaton je něco jako vnitrozemské moře, ten by byl poměrně zklamaný. Jako třeba já. Místo pláže je jakýsi park, takže si návštěvníci rozloží deky přímo na trávě, což extra nevadí, jen se musíte vypořádat s nájezdy mravenců a dalším hmyzem, co v trávě žije. Když se smíříte s tím, že po vás neustále něco poleze, další ránu vám zasadí samotné jezero. Vstup do něj je totiž buď po železných schůdcích, které jsou obvykle jedny na celé „pláži“ (pokud tam tedy nějaké jsou) anebo můžete hezky přelézat obrovské balvany na břehu, které nejsou úplně stabilní a navíc poměrně kloužou. Že je jezero poměrně mělké a můžete ujít desítky metrů a stále máte vody po pás, může být fajn, když se jen rádi cachtáte nebo máte s sebou malé děti. Dojem ale zhoršují téměř všudypřítomné dlouhé šlahouny vodních rostlin, kterými se musíte prodírat, a také spousta mušlí žijících na dně, jež tvoří celé kolonie. Šlápnete na ně snad při každém druhém kroku a není to úplně příjemné. Musíte tedy našlapovat docela zlehka. Já osobně se bála, že kdybych na některé mušle došlápla příliš tvrdě, rozbijí se a já si o ně pořežu nohu.

Snad nejkrásnější pláž z celého Balatonu najdete v obci Balatonmáriafürdö, která byla vzdálená asi deset až patnáct minut jízdy autem z Balatonberény. Nejkrásnější pláž opět tvoří trávník, z něhož vede asi 30 metrů dlouhé molo do vody. Vodní rostliny jsou tam vytrhané a ani na mušle tam nenarazíte. Koupání celkem pěkné, ale naše Rozkoš nebo Vranovská přehrada strčí celý Balaton hravě do kapsy, alespoň dle mého názoru.

Co navštívit

Jako první jsem navštívila Balatonföldvár. Máma se dočetla, že prý jsou tam k vidění bývalé rezidence uherské šlechty. No nevím. V informačním středisku na mě koukali dost divně, vůbec netušili, co po nich chci. Nakonec mi paní ukázala na mapě, že na třídě Kvassay jsou nějaké staré domy. Viděla jsem pěkné, dle mého secesní, vlakové nádraží a také pár pěkných vil klasicistního stylu, dnes ale vesměs změněných na hotely. Toť vše. Také se na pobřeží nachází poměrně pěkná kolonáda, ale pokud nejste milovníky procházek po přístavu, nijak extra vás nenadchne. Jediné pozitivum vidím ve výletní lodi, jež z místního přístavu převáží zájemce na protější břeh do městečka Tihany, což by mělo být nejromantičtější městečko u Balatonu. Já ho bohužel neviděla, takže nemohu posoudit.

Mnohem zajímavější byla návštěva Hévízu. Zaručeně si užijete známé lázně postavené na největším termálním jezeře v Evropě. Se svou hloubkou 2-38 metrů není úplně nejvhodnější pro malé děti. Musíte na ně opravdu dávat celou dobu pozor. V areálu lázní se ovšem nachází i uměle zbudovaný bazén pro děti. Pokud nejste dobrými plavci, nemusíte se bát, v lázních jsou k půjčení pěnové obruče známé i z našich plováren, které vás udrží nad vodou. A pokud vám není přírodní teplota jezera dost (v létě se jedná průměrně o 33-36°C), jistě si užijete vnitřní bazén s uměle přihřívanou vodou a masážními lavicemi. Lázně jsou navíc velmi pěkné na pohled, připomínají komplex vodních zámků, a hladinu jezera místy zdobí husté porosty různobarevných leknínů.

I město je samo o sobě velmi pěkné. Například novější kostel Ducha svatého charakteristický svými sedmi věžemi rozhodně stojí za vidění. Milovníky historie určitě potěší i kostel z doby Arpádovců či hrob římského vojáka, které jsem ovšem z časových důvodů, na rozdíl od kostela Ducha svatého, neměla možnost vidět. Dále mohu doporučit hlavní promenádní třídu.

Jen asi 6 km od Hévízu se nachází město Keszthelyi a v něm se kromě poměrně pěkné promenádní třídy lemované obchody a najdete na ní i třeba velmi zajímavou galerii renesanční erotiky, kostela a zajímavé fontány, v níž se můžete brouzdat, ukrývá také skutečný klenot – zámek. Zámek Keszthelyi patří k nejkrásnějším, co jsem kdy viděla, a že jsem jich viděla opravdu hodně. Patří k němu navíc jízdárna s výstavou historických kočárů, skleník s exotickými rostlinami a především rozlehlé zahrady francouzského stylu s fontánami, maličkou umělou jeskyní, jezírkem s rybami a romantickou lávkou atp. Nepřestanu litovat, že jsem se, jak už jsem zmiňovala výše, z časových důvodů nemohla podívat do interiérů zámku. Podle pár obrázků, jež jsem viděla v brožurce, jsou komnaty skutečně skvostné. Návštěvu Keszthelyi mohu jen doporučit a poradit, abyste si na ni vyhradili dostatek času, abyste si ji mohli náležitě užít.

Oproti předešlému městu byl známý Sárvár zklamáním. Centrum města je nanejvýš tuctové, ničím vás neupoutá a rychle se vám vykouří z hlavy. Samotný hrad Sárvár působí majestátně v sevření svých hradeb, uvnitř už to ale taková sláva není. Většina hradu je totiž předělána na galerii moderního umění, část potom na hospodu. Hned u vstupní brány se nachází velmi nenápadný vchod na expozici interiérů, lákající na slavné postavy krvavé hraběnky Erzsébet Báthory a jejího manžela Ference Nádasdyho, který lze ovšem snadno přehlédnout. Nic extra ale nečekejte. V části křídla zrovna probíhá výstava týkající se uherských husarů na přelomu 19. a 20. století. Dobově vybavených pokojů je zde pouze pár a nejzajímavější na nich je výmalba stěn. Jediných zvláštním exponátem vážícím se přímo ke slavnému páru je vystavený Ferencův dopis. Zbytek expozice tvoří výstava skla. Návštěvu Sárváru tak mohu doporučit jen skalním milovníkům historie (jako jsem já), kterým stačí vědomí, že se prochází místnostmi, kudy před pěti sty lety procházela i Čachtická paní.

Jazyková vybavenost

Jelikož vám občas připadá, že minimálně kolem Balatonu snad ani žádní místní lidé nežijí, jelikož každá stavba je buď apartmán, hotel nebo restaurace, je občas překvapivě těžké se zde domluvit. V informačních centrech, kde byste očekávaly znalosti cizích jazyků, na vás většinou zaměstnanci zmateně koukají, pak se mezi sebou poradí maďarsky a nakonec se jeden z nich uvolí vám lámanou angličtinou odpovědět. Vesměs bohužel na něco úplně jiného, než co jste chtěli vědět. Neříkám, že všude je to stejné, navštívila jsem infocentrum jen v Hévízu a Balatonföldváru, ale v obou byla situace stejně tragická. Od významných letovisek hojně navštěvovaných turisty bych v tomto směru čekala více.

Možná lépe pochodíte s němčinou, těžko říct, protože jsem používala spíše angličtinu, ovšem někdy jsem přecházela i do němčiny. V Hévízu se vám určitě nejvíc vyplatí ruština, jak dokládá množství nápisů v azbuce, co na ulicích uvidíte. Dle mého se úplně nejlépe domluvíte v restauracích. K tomu dodám, že v Hévízu jsem dokonce objevila restauraci, v níž disponovali i menu v češtině.

Co ochutnat

V každé zemi se snažím ochutnat místní kuchyni, nejlépe něco tradičního. Bohužel guláše vážně nemám ráda, a tak jsem v Maďarsku volila jídla spíše mezinárodní.

V Balatonberény mohu doporučit restauraci Margaréta Étterem. Její majitel sice není kdovíjaký lingvista, ale s angličtinou i němčinou si u něj vystačíte. Vaří zde navíc opravdu dobře, jedinou výtku mám k délce čekání na jídlo, která se občas blížila hodině. Ochutnala jsem zde rybu na špenátu s pečenými bramborami, opečená kuřecí prsa v jakési zvláštní strouhance s bramborovou kaší, tortillu s kuřecím masem a hranolky, vše vynikající. V den, kdy si zbytek rodiny dal halászlé – tradiční červenou rybí polévku, jsem si já objednala zeleninový salát s kuřecím masem, protože ač ryby miluji, rybí polévka mi nikdy k srdci nepřirostla. Čekala jsem nějakou variaci na tradiční salát caesar, byla jsem ale velmi překvapená, když jsem dostala zeleninový salát s velkým kuřecím řízkem v trojobalu. Rozhodně jsem si ale nestěžovala, chutnalo to skvěle. Při naší poslední návštěvě zde si máma dala papriku plněnou mletým masem v rajčatové omáčce s chlebem. Podobné naší rajské? Možná, ale přesto trochu jiné a hlavně výborně ochucené. Já a bratr jsme tentokrát zkusili vegetariánské jídlo: žemlovo-sýrové a žemlovo-špenátové knedlíky se zeleninovým salátem. Pokud jste vegetariáni, určitě je ochutnejte, obzvláště ty špenátové jsou famózní.

V sousedním Balatonmáriafürdö jsme objevili velký Steak House. Prostory byly opravdu rozsáhlé, číšníků v zelených stejnokrojích spousta, uměli dobře německy i anglicky, byli ochotní a rychlí. A vzhledem k velkému počtu hostů dělají v kuchyni přímo zázraky, jelikož jídlo máte většinou do deseti minut na stole. Navíc zde pořádají různé speciální akce: rybí den, grilovací den apod. Rodina si zde dala štiku v trojobalu s hranolky a já dokonce rybí mix, čili štiku, kapra a ještě jednu menší rybu, jejíž název bohužel nevím, ale na talíři byla úplně celá. Všechny byly v trojobalu s hranolky a chutnaly prostě božsky. Na další návštěvě jsme si dali špízy z kuřecího a vepřového masa, se slaninou, cibulí a paprikou s hranolky. Poslední večer jsme vybírali ze specialit šéfkuchaře a rozhodli se pro vepřové medailonky s husími játry a hranolky. Opravdu skvělá restaurace, jíž mohu jen chválit a vřele všem doporučit. Navíc si určitě dejte některou z nabízených ovocných limonád: citron, malina, jablko – skvělé a osvěžující.

V Hévízu jsme si zašli na oběd, nakonec ovšem ne do zmiňované restaurace s českým menu, ale do poněkud zapadlejšího grillu. Upoutávku na něj uvidíte na dlouhé ulici směřující ke kostelu Ducha svatého. Mezi rodinnými domky vzdálený od hlavního tahu se tam skrývá jakýsi ruský grill, jídlo ale mají výtečné. Dali jsme si jeden z nabízených mixů talířů pro dva, plus navíc salát. Na talíři nám tak přistály dva druhy grilovaného sýra, grilované kuřecí a vepřové, hranolky a samozřejmě zeleninový salát.

Všechny jedlíky navíc potěší, že v Maďarsku všude servírují opravdu bohaté porce, takže hlady trpět rozhodně nebudete.