CultureCat

Portugalské Sintře se pro množství paláců a památek přezdívá pohádkové město nebo hlavní město romantismu. Nachází se na svazích žulového hřebene ve vzdálenosti asi 20 km od Lisabonu. První zmínka o městě pochází již z 11. století, současnou podobu však získalo až o nějakých 800 let později v období romantismu. Z této doby pochází celá řada památek, díky kterým se Sintra i přilehlá oblast dostaly na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

V minulosti místu dominovala také islámská architektura, z níž se však mnoho nedochovalo. Nejvýznamnější památkou na tyto časy tak zůstala rozlehlá zřícenina Maurského hradu tyčící se nad městem.

Samotné Sintře nyní vévodí hlavně dva paláce - Palácio Nacional da Sintra a Palácio Nacional da Pena. První zmíněný byl někdy od 15. až do 19. století téměř nepřetržitě využíván jako letní rezidence královské rodiny. Druhý je zase jednou z největších romantických staveb ve světě. Paláců je v Sintře ale daleko víc. Kromě nich vás jistě též potěší procházka spletitým bludištěm úzkých uliček historického centra či odpočinkové posezení v jednom z rozlehlých zelených parků.

Pohádková Pena

Já si vybrala návštěvu paláce da Pena, jelikož se jedná o ojedinělou stavbu, jíž podobnou byste hledali jen těžko. K Peně se dá dojít přímo z centra města. Brzy narazíte na křižovatku vedoucí do vysokých zelených kopců, kde levá cesta vás přivede na Maurský hrad, přes nějž se dá též k Peně dojít, a pravá pak vede přímo na Penu. Byla jsem v Portugalsku ve druhé polovině dubna a už tehdy zde panovalo hrozné vedro, a pokud stejně jako já patříte k lidem, kteří nejsou zrovna nadšenými horskými turisty, doporučuji raději zvolit některý z místních dopravních prostředků. Nejméně hodinový výstup do příkrého kopce, navíc v úmorném horku, totiž není pro každého.

Na výběr máte buďto autobus, který jezdí docela často, ale většinou je beznadějně přeplněný, nebo taxi. Pokud zvolíte autobus, připravte se na to, že na zastávce spolu s vámi čekají davy dalších turistů, a to i mimo hlavní sezónu, a něco jako jízdní řád zde příliš nefunguje. Po nějakých dvaceti minutách čekání, během kterých zastávkou projeli tři autobusy, ale ani do jednoho z nich se nám nepodařilo probít, jsme raději zvolili taxi. V Sintře jsem byla v roce 2011 a tehdy stála autobusová jízdenka, tuším, 1 euro a taxi 5 euro, pokud si to dobře pamatuji. Jelikož jsou zde dopravní předpisy poněkud volnější, vmáčklo se nás do auta pět, a tudíž každý z nás platil pouze jedno euro, což není tak špatné. Jízda trvá jen nějakých 10 minut, ale aspoň se dostanete nahoru bez námahy, bolavých nohou a propocených triček.

Taxi vás vyloží u pokladny, odkud vás čeká ještě asi pětiminutový výstup zámeckým parkem k palácové bráně. Tou pak vstoupíte do neuvěřitelné směsi architektonických prvků a barev, jež byste řekli, že jsou vzájemně nekombinovatelné, celek ovšem působí neuvěřitelně harmonicky. Zdi jsou vyvedeny převážně ve žluté, červené a modré barvě, doplněné o přírodní barvu kamene, z nějž byl palác vystavěn. Ozdobné prvky kombinují prvky gotické, jako např. arkýř, renesanční, orientální, romantické a nesmí zde chybět ani pro Portugalsko tak typické azulejos (barevné dlaždice zdobící omítku, často s přírodními, historickými nebo mytologickými výjevy). Nad hlavou se vám klenou kupole a zubatá cimbuří a díky systému otevřených teras máte výhled 360° kolem – na hluboké lesy, město pod vámi i maurský hrad na protějším vrcholu.

I interiéry rozhodně stojí za prohlídku. Jsou samozřejmě přepychově zařízené s bohatou ornamentální výzdobou stěn i stropů. Jen se většinou zdají překvapivě maličké, ale možná je to způsobeno tím, že do většiny místností smíte pouze nahlédnout, nikoli do nich vstoupit.

I tak ale tento palác, jako vystřižený z pohádek tisíce a jedné noci, rozhodně stojí za návštěvu. Pokud máte rádi neobvyklé věci, exotickou krásu orientálních staveb a milujete pohádkovou atmosféru, jež zde na vás dýchá na každém kroku, rozhodně byste neměly návštěvu Peny vynechat.

Tam, kde končí svět

Přibližně 18 km od Sintry, v přírodním parku Serra de Sintra, pak leží místo s názvem Cabo da Roca. Maják na vrcholku impozantního útesu vysokého 140m značí nejzápadnější bod evropské pevniny – konec světa.

Už samotný příjezd sem je impozantní. Zničehonic se totiž z prosluněné jižní krajiny ocitnete v zemi neprostupné mlhy. Husté bílé chuchvalce se líně převalují po kopcích i hlubokých roklích, až nevidíte téměř nic než jen bílo všude kolem. A najednou se z té bělostné peřiny vynoří věž a později i zbytek budovy majáku.

A tehdy se ta podivná mlha začala jako zázrakem rozplývat a odhalila nám zelené kopce prozářené miliony žlutých a růžových květů. Vzduch byl chladný a byl cítit mořem. Před námi se zvedaly a zase prudce klesaly ostré šedé útesy, na něž dole narážely tříštící se vlny temně modrého Atlantského oceánu. Nádherný pohled.

Je skoro nutností postavit se téměř až na samý kraj útesu a nechat se tak vyfotografovat – na samém konci světa, jen s nekonečným oceánem za vámi.

Neměli byste zapomenout pořídit si též fotografii kamenného kříže, na němž je umístěna bílá deska, hlásající, že se právě nacházíte na nejzápadnějším výběžku Evropy (38°47‘ severní šířky a 9°30‘ západní délky). A pokud máte štěstí a dorazíte sem mimo dobu siesty, můžete si nechat v informačním centru vystavit i diplom, potvrzující, že jste toto kouzelné místo navštívili.