Když v duši prši
Když v duši prší,
tu říkat se sluší,
že slunce jen zahalil mrak,
jako temná noc uzamkne zrak.
Když na srdce padá slaný déšť,
jako řeka dělící Budapešť,
jako blesk rozčísnuvší nebe,
tak smutek na cáry roztrhá tebe.
Když malá přeháňka bouří se stane
a studený vichr ti pod žebry vane,
z úst ti vyjde jen tichý vzdech
a bolest zůstane v tělesných zdech.
Obloha ztemněla, mysl jal stín,
opilá koktejlem jedovatých slin…
a na mou hlavu jen problémy se vrší,
tak chutná život, když v duši mi prší.