Nemo

27. 5. 2016

Vyslov mé jméno a osvoboď mě

od prázdnoty mých temných dnů,

svět od základu přehodnoťme,

ať zmizí všechno, k čemu lnu.

Já byla jak Verneův kapitán,

vždy zvána Nikdo, bezejmenná.

Zde samota má hlavní stan,

kde vítán každý, kdo nic nemá.

Beze jména jak bys nežil,

nic nemáš psáno v osudu.

I kdybys mě jak poklad střežil,

nepoznáš, až tu nebudu.

Jsem jenom přízrak, co neoslovíš,

toulám se světem, všude cizí,

jsem jako koráb dvoustěžňový,

jenž z očí sejde a navždy zmizí.

Tak dej mi jméno, život vdechni,

ať poprvé se Někým stanu.

Co na srdci mám, si vyposlechni,

oslov mě... a já zůstanu.

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář