Sen o lásce
2. 10. 2016
Když zrůžověl něžně hvězdný třpyt
a zlaté slunce z podušek svých vstalo,
mně stále cosi krásného se zdálo,
až bála jsem se z toho probudit.
Kéž mohla bych tě vedle sebe mít
a modré nebe nám naši lásku přálo,
ji plátky růží a deštěm požehnalo,
společně životem pak směli bychom jít.
Však veškerá má touha zdá se lichá,
když probudím se do bílého rána
a milý můj se v mlze rozplyne.
V tu chvíli těžce se mi dýchá
a noci jako zvonila by hrana,
když o lásce sen s jitrem zahyne.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
