Nejprve je třeba si rozmyslet, jakým způsobem chcete knihu vydat. Pro přehlednost si to shrňme do tří základních kategorií.
1) Tradiční nakladatelství
Zde to funguje tak, že si vyberete, ve kterém nakladatelství chcete knihu vydat (vždy si nejprve ověřte, že vydává i váš žánr). Většina nakladatelství má na svých stránkách uvedené buď kontakty na jednotlivé redaktory, nebo alespoň kontakt na celou redakci, hodně z nich už má ale i přímo speciální mail pro nabídky rukopisů. Než rukopis nabídnete, vždy si pečlivě pročtěte, zda nakladatelství vyžaduje pro nabídky rukopisů dodání určitých informací (většinou mají přímo formulář s dotazy typu: cílová skupina čtenářů, žánr, předpokládaný počet stran apod.). Pokud formulář nevyplníte, vaším rukopisem se pravděpodobně nikdo zabývat nebude.
Pokud takový formulář nemají, existují 2 možnosti postupu:
a) Napíšete jim krátký mail, formou podobný motivačnímu dopisu, kde se stručně představíte, pokud už jste publikovali, informujete je o tom (je to vaše plus) a poté krátce představíte svou knihu. Mail by neměl být extra dlouhý, to nikdo číst nebude. Stačí jen základní informace (podobné jako v připravených formulářích, tedy předpokládaný čtenář, žánr apod.) a anotace díla. K mailu pak připojte krátkou ukázku (cca 5-10 stran textu). Ukázka by ovšem měla být pro vaše dílo charakteristická (Pokud např. chcete vydat povídkovou knížku, kde je většina povídek filozofických a jen jedna vtipná, neměli byste jako ukázku použít právě tu vtipnou, protože tím uvádíte nakladatele v omyl. Mohl by si myslet, že celá kniha bude humorně laděná.). Dále by v ní nemělo vystupovat velké množství postav, protože nakladatel se v nich bez hlubšího kontextu nevyzná a text by nemusel správně pochopit, nezná-li pozadí dané scény. A konečně, ukázka by v ideálním případě neměla obsahovat žádné překlepy a gramatické chyby, to každého odradí! Pak už zbývá jen čekat, než se vám nakladatel ozve a buďto text odmítne, nebo si vyžádá celý rukopis. Na odpověď má nakladatel standardně 3 měsíce, pokud si poté vyžádá váš rukopis, má na jeho posouzení další 3 měsíce. Pokud se vám ani po uplynutí dané lhůty neozývá, můžete se zkusit připomenout, většinou ale ticho po pěšině znamená, že nemá zájem.
b) Stejně jako v minulém případě napíšete motivační mail, kde sebe i knihu představíte, namísto ukázky ale připojíte rovnou celý rukopis, čímž se doba čekání zkrátí jen na 3 měsíce. Říkáte si, proč by někdo posílal ukázku, když může rovnou poslat celý text? Odpověď je jasná, pokud si nakladatel od vás rukopis vyžádá, máte pak jistotu, že má alespoň trochu zájem a že si jej pravděpodobně opravdu přečte. Pokud rovnou pošlete celý rukopis, můžete si klidně 3 měsíce nervózně kousat nehty, jak posudek dopadne, a přitom váš text ani nikdo nevzal do ruky. Denně totiž do nakladatelství chodí spousta rukopisů různé kvality, a oni nemají čas je číst všechny. Dobrému redaktorovi většinou stačí první stránka k tomu, aby poznal, zda autor umí psát, zda dokáže zaujmout, anebo zda nemá smysl plýtvat na něho energií. Smutnou realitou bohužel je, že ač redaktoři často tvrdí opak, jen málokdo vám napíše, že o váš rukopis není zájem („protože se nám nehodí do edičního plánu“ – nejčastější, nic neříkající odpověď. Prostě vás z nějakého důvodu nechceme.), většinou se odpovědi nedočkáte, takže 3 měsíce jen plýtváte časem.
Doporučení: Spousta nakladatelství po vás může chtít prohlášení, že jste rukopis neposlali nikam jinam. Slibte jim to, i když to není pravda. Ano, je to nefér jednání, ale když si vezmete ty čekací lhůty, můžete brát jedno nakladatelství za druhým (a v každém čekat 3 měsíce, než zkusíte někoho jiného) klidně 10 let, než se vám zadaří. Proto se nebojte oslovit víc nakladatelů najednou (stejně vás pravděpodobně většina odmítne). Jen jim posílejte maily jednotlivě, nesmíte nabízet svůj rukopis jako hromadou poštu. Pokud nakladatel uvidí, že jste knihu rozeslali všude možně, okamžitě o ni ztratí zájem.
Podkuřujte nakladateli. Napište do nabízecího mailu, proč jste si vybrali právě jeho. Pochvalte práci nakladatelství, vyzdvihněte povedené tituly, třeba se díky tomu váš text dostane na vršek hromádky došlých rukopisů.
Financování: velká nakladatelství tradičně vydání financují z vlastní kapsy. Autor tedy neriskuje, že by přišel o své finanční úspory, na druhou stranu ale také na knize nic moc nevydělá, protože nakladatelství chce svou investici zpět a distributor si bere cca 50% utržených peněz. I proto jsou nakladatelství tak vybíravá, co se začínajících autorů týče. Nikdo neinvestuje peníze do projektu, kterému plně nevěří. Pokud tedy máte naspořeno a věříte, že se vaše kniha bude dobře prodávat, zmiňte v nabízecím mailu, že jste ochotni se alespoň částečně na vydání finančně podílet. Zvýší to vaše šance na úspěch.
Výhody: záštita známého nakladatele (záruka kvality), reklama (nakladatel vaši knihu propaguje, protože na ní chce vydělat), nemusíte se téměř o nic starat
Nevýhody: dlouhé čekání na vyjádření, složitá vyjednávání (o podobě knihy, úpravách textu apod. Nakladatel může být ochoten vydat knihu jen za určitých podmínek, se kterými když nebudete souhlasit, máte smůlu a můžete jít o dům dál), nemůžete do výsledné podoby knihy tolik mluvit, hodně malá finanční odměna z prodeje
2) Vydání samonákladem
Zde se nemusíte nikoho doprošovat. Pokud máte průměrně schopného známého grafika, který by vám vyhotovil sazbu a třeba navrhl obálku, máte vyhráno. Pak už stačí jen najít tiskárnu a poslat rukopis do tisku. Pokud ne, můžete se obrátit na některé za „samizdatových“ nakladatelství, např. Klika. Na stránkách nakladatele si vyplníte formulář podle svých představ o knize. Jaký chcete typ vazby? Jaký typ papíru? Jaký formát knihy? Bude mít ilustrace? Budou černobílé nebo barvené? Kolik jich bude? Kolik výtisků si chcete nechat vyrobit? Po vyplnění vám systém vyplivne přibližnou kalkulaci. Pak už jen stačí spojit se s nakladatelem a dohodnout podmínky. Nakladatel sežene korektora, který text opraví, tiskárnu, a pokud si to přejete, i distributora. Můžete si zvolit možnost, že si budete knihu distribuovat sami. To se však hodí pro malý náklad knih, které chcete rozhodit mezi přátele a známé, pokud se chcete dostat na pulty knihkupectví, je lepší využít drahé služby distributora, protože knihkupectví většinou přímo s autory neobchodují. Obcházeli byste tak obchody s taškou knih zbytečně.
Osobně mi ale vadí, že se v těchto nakladatelstvích často sdružují autoři, které z pochopitelných důvodů běžná nakladatelství odmítají. To samozřejmě není případ všech! I zde se dají najít perly. Problémem je ovšem velká svoboda autora, který, protože celou věc platí, má vždy poslední slovo. A občas si, kde své škodě, nenechá poradit. Nakladatel vás většinou neodmítne, neřekne vám do očí, že vaše kniha je naprostý brak a že byste prokázali světu službu, kdybyste ji radši okamžitě a nenávratně vymazali ze svého počítače. Ne, nakladatel je obchodník a chce, aby byl klient spokojený, touží si vydělat na živobytí. Vy mu platíte za to, aby kniha vyšla a byla přesně taková, jakou ji chcete mít, že jste ale pravděpodobně jediný člověk na planetě, kterému se líbí, je druhá věc. Nakladatel splní vše k vaší spokojenosti, ale vy vyhodíte oknem desetitisíce korun.
Financování: Všechny práce na knize si autor hradí sám a sám nese riziko, že se mu investice možná nikdy nevrátí. Na druhou stranu ale samizdatová nakladatelství vyplácejí autorům vyšší podíl ze zisku, protože sama vlastně do knih neinvestovala nic než své jméno, čas zaměstnanců či kolegů (korektor, tiskař, distributor) a pár rad.
Výhody: máte poslední slovo v celém procesu výroby knihy, nakladatel vám pomůže sehnat schopné kolegy, zajistí vám distribuci, vyšší odměny pro autora
Nevýhody: vynaložené prostředky se vám nemusejí nikdy vrátit, vycházíte pod hlavičkou nakladatele, který není tak známý a u čtenářů zavedený a nemusí mít u potenciálních čtenářů dobrou pověst (nemusí si vaši knihu koupit právě kvůli tomu, že vyšla u daného nakladatele, protože třeba poslední titul z jeho produkce byl propadák), o propagaci se musíte starat sami, sami rozhodujete o výsledné podobě knihy (Což může být i nevýhoda v případě vašeho přílišného sebevědomí. Někteří autoři si myslí, že vědí nejlépe, co je pro jejich knihy nejlepší, a odmítají doporučení redaktora, aby upravili logické trhliny v příběhu, nepřijmou úpravy větné skladby, která je sice podle autorova vkusu, ale není stylisticky správně, a tím pádem nezní dobře česky, přejí si určitý typ sazby, který je pro knihu absolutně nevhodný, apod. Mnoho autorů si zkrátka dokáže pohřbít své dílo úplně samo.)
3) Crowdfunding
Zde se jedná prakticky o kombinaci obou předešlých přístupů. Sami si založíte projekt, tj. dáte dohromady nejen samotný rukopis, ale seženete si korektora, redaktora, ilustrátora atd. A sami svou knihu propagujete např. na portálu jako je Hithit nebo v nakladatelství Pointa. S ostatními portály zkušenost nemám, ale Pointa se snaží autorům pomáhat si vše dobře promyslet, sdružuje spoustu kolegů, z nichž někteří mají v profilu štítek „ověřen Pointou“ – máte tedy jistotu, že takový kolega vám poskytne profesionální služby. Zde rukopis nikomu nenabízíte, jen uzavřete smlouvy s kolegy a dohodnete se na délce trvání kampaně (u Pointy je to vždy 30 dní). Sami si určujete rozměry knihy, typ vazby, podobu obálky, vybíráte si kolegy a po celou dobu s nimi komunikujete a můžete si říci, s čím souhlasíte a s čím ne. A můžete si i zvolit způsob distribuce, buďto vlastními silami, prostřednictvím nakladatele (tj. přes nasmlouvaného distributora), či kombinaci obou těchto možností.
Financování: Už z názvu je jasné, že, v ideálním případě, za vydání platit nemusíte. Pokud bude vaše předprodejová kampaň úspěšná, za vybrané peníze se uhradí veškeré práce spojené s vydáním knih. Pokud ne, můžete zbytek potřebné částky doplatit z vlastních kapes (Pokud chybí značná část financí, třeba 50 a více %, moc to nedoporučuji, hrozí, že o knihu nebude dostatečný zájem a vy tak přijdete o peníze.). Jelikož je vydání financováno předprodejem, práce na ní (redakce, korektura, tvorba ilustrací) začne až po vybrání celé částky, jinak by hrozilo, že kolegové nedostanou za práci zaplaceno, což nikdo nechce riskovat. Pokud se vám tedy nepodaří potřebnou částku získat, kniha nevznikne. Co se odměn pro autora týče, jsou znatelně vyšší než v tradičních nakladatelstvích, ovšem nedostanete je z celého nákladu. Za knihy prodané v předprodeji neuvidíte ani korunu, protože z utržených peněz se financovaly veškeré práce s výrobou knih spojené.
Výhody: menší finanční zátěž, autor může hodně ovlivnit výslednou podobu díla, vyšší odměny z prodeje
Nevýhody: propagace vlastními silami, riziko finanční ztráty, riziko nekvalifikovaných kolegů
Na co si dát pozor před podpisem smlouvy
Zásada číslo jedna, nikdy nepodepisujte nic, co jste si dobře nepřečetli! A zadruhé, pokud něčemu ve smlouvě nerozumíte, ptejte se!
Dvě nejproblematičtější oblasti smlouvy na knihu jsou: licence a odměna.
1) Licence
Licence vám říká, jakým způsobem a jak dlouho smí nakladatel s vaším textem nakládat. Často se uzavírá na dobu určitou, např. 5 let. To znamená, že po dobu pěti let nesmíte dotyčný rukopis nabídnout jinému nakladateli. Po uplynutí této doby je však už jen váš a vy s ním můžete svobodně nakládat.
Dále, to je např. případ Pointy, může být rukopis licenčně vázán „po dobu trvání majetkových práv“. A co tato záhadná formulace říká? To znamená, že už svůj rukopis nikdy neuvidíte (tím myslím, že už s ním bez souhlasu nakladatele nikdy nebudete moci svobodně nakládat), jelikož majetková práva ke knize zanikají až 70 let po vaší smrti.
Dále může být licence vázána na počet vydání. Má-li nakladatel licenci jen na první vydání a nemá-li o další zájem, můžete po dohodě s ním rukopis vzít a dohodnout se na dalším vydání s jiným nakladatelstvím. Toto se ovšem dá šikovně obejít, protože v licenční smlouvě na počet vydání není zahrnut dotisk. Je-li tedy o knihu stále zájem, nakladatel může vydat tzv. dotisk, např. dalších 200 kusů k již dříve vydané knize. Stále se však právně jedná o první vydání, má na něj tedy licenci a vy nemůžete s rukopisem odejít jinam. A pozor, počet dotisků je neomezený!
2) Odměna
Zde je potřeba dát si pozor, z čeho vám má být vlastně odměna vyplácena. Může jít o:
a) odměnu z doporučené ceny – to je ta nejlepší možnost, protože doporučená cena zůstává stále stejná, a i když si někdo koupí knihu ve slevě, vy dostanete stejnou částku, jako kdyby za ni kupující zaplatil plnou cenu.
b) odměnu z reálné prodejní ceny – v tomto případě máte sice fixní počet procent z ceny, jež vám bude vyplacen, částka se ale vždy liší. Pokud se tedy kniha bude prodávat za zlevněnou sumu, vaše odměna bude nižší.
c) odměna za prodaný počet výtisků – ve smlouvě můžete mít např. uvedeno, že odměna za prodané knihy vám bude vyplacena až po prodání 500 kusů výtisků. Nakladatel je ale mazaný, a pokud vydá jen 490 kusů, vy nedostanete ani korunu.
Také je dobré zajímat se i o další ustanovení, jako je e-kniha, audiokniha či filmová práva. Všechny tyto možnosti by měly být ve smlouvě uvedeny s patřičným vyčíslením odměny. Někteří nakladatelé ale nemají zájem o produkci elektronických nebo audioknih. Tím se vám otvírá možnost dohody, že daný nakladatel bude mít licenci jen na papírovou podobu knihy, za účelem výroby audio či e-knihy ale smíte oslovit jiného nakladatele.
Poznámka: Jedná se jen o mé vlastní zkušenosti s několika konkrétními nakladatelstvími, netvrdím, že to všude chodí stejně. :-)