Bonsai 2
Je léto a má bonsai roste jako z vody. A protože je nutné stromek po větším zásahu nechat nějaký čas odpočívat, než jsem se odhodlala k dalšímu stříhání, trčely z něj do všech stran nové dlouhé výhonky.
Po delším hledání na internetu jsem konečně narazila na stránku s poměrně užitečnými informacemi. Z jedné stránky, jež zpočátku vypadala nadějně, jsem se po přečtení dozvěděla akorát to, že bonsai může přežít ve stínu, bez listů, nad topením (tam ji mám já), může přežít, i když na ni v zimě otevřu okno (což jsem dělala a ona se krásně zelenala dál, pravda ovšem, že letošní zima byla velice mírná, při tuhém mrazu asi pokoušet štěstí nebudu), ale rozhodně nepřežije, když ji nebudu zalévat. No ne? Vážně? Kdo by to byl řekl? A já si myslela, že z ní vychovám sukulent, co přežije jen z vlhkosti vzduchu.
Dobře, možná to zní trochu moc sarkasticky, ale pravda je taková, že jsem se vlastně z oněch stránek nic jiného o péči o bonsaie nedozvěděla - tedy nedozvěděla jsem se vůbec nic, jelikož informace o zalévání vím i bez autora. Opravdu by mě nenapadlo nechat stromek uschnout. Ačkoli s ohledem na mé předešlé "úspěchy" co se péče o rostliny týče, by se dalo hovořit o opaku.
Ale zpět k tématu. Našla jsem tedy docela dobré stránky a zjistila si pár zajímavých pravidel. Po jejich pečlivém nastudování (čti: jednom přečtení a hrubém zapamatování asi poloviny informací) jsem vzala svou bonsai do dílny (zde si prosím povšimněte, že už ne do kuchyně) a chopila se zahradnických nůžek.
Nejdříve jsem si měla určit budoucí vrcholovou větev. Ta by měla směřovat mírně dopředu a být dlouhá asi tak na dva až tři listy. OK, nejdříve si musím říct, co vlastně bude předek... Když jsem si tedy našla budoucí vrcholovou větev, náležitě jsem ji zkrátila.
A nyní jsem měla docílit toho, aby větve při pohledu shora, tj. od vrcholové větve směrem dolů, přibližně tvořily trojůhelník. To se lehko řekne, ale když mě je tak líto ty větve stříhat! Navíc větší rány by se měly ošetřit např. bonsai-lakem, který nemám a nechce se mi ho shánět kvůli ustřižení jedné či dvou větví. Uvažovala jsem o zamatlání rány bezbarvým lakem na nehty, ale protože nejsem chemik, radši jsem od nápadu upustila, abych svůj milovaný stromek nechtěně neotrávila.
Zbavila jsem tedy korunu nadbytečných větví, tj. těch, které rostly stejným směrem jako jiné větve, mladých výhonků, které odporují mé velmi mlhavé vizi kýženého vzhledu bonsaie, atd. A nakonec jsem opět přistoupila k drátkování. Dočetla jsem se sice, že drátky by se neměly křížit, ale jelikož moje bonsai na žádnou výstavu nepoputuje, toto pravidlo jsem ignorovala a napínala dráty, kam bylo třeba.
Když už jsme u drátů, potěšilo mě zjištění, že alespoň používám správný typ drátu - měděný.
Výsledek sice opět není kdovíjak ohromující a jsem vážně zvědavá, jak bude stromek vypadat, až ty dráty na začátku jara sundám (pokud ne dřív, je totiž nutné často kontrolovat, zda se dráty nezařezávají do kůry, to by bylo špatně). Dosáhla jsem ovšem jakž takž trojůhelníkového tvaru a také větších mezer mezi větvemi, tak třeba ze svého stromečku za pár let nějakou obstojnou bonsai vytvořím.