Bonsai
Bonsaie se mi vždycky líbily a léta jsem toužila po vlastní, no a o loňských Vánocích mi máma mé přání splnila. Mou radost kazilo snad jen to, že jsem svou bonsai dostala do výhradní péče, což pro tu nebohou rostlinu není žádná výhra. Většinu pokojových květin jsem skoro usušila a podařilo se mi zlikvidovat i svou další lásku z říše rostlin - kaktus. Ten jsem ovšem pro změnu neusušila, ale zřejmě přelila, jelikož mi shnil. Dokážete si tedy představit mé zděšení, když jsem se dočetla, že bonsai má být v podstatě stále trochu vlhká, ale nesmí být zalévána ani málo, ani moc často. A tomu mám rozumět jak?
Ještě že po letech týrání pokojovek, jimiž máme obložená okna, to se mnou matka vzdala a zalévá si je sama, má bonsai tedy dostane příděl vody v mezidobí, kdy ji zapomínám kontrolovat, zda není moc vysušená. Popravdě, vždy, když ji kontroluji, tak je hlína na troud suchá, ale stromek zatím žije, takže dobré.
První problém nastal už pár dní po Vánocích, když nebohému stromku začaly žloutnout lístky a košatá koruna brzy celá opadala. Bála jsem se, že zahyne, ale jako už tolikrát mě i nyní zachránil strýček Google. Díky němu jsem zjistila, že je to po přemístění rostliny poměrně normální jev a také, že nádoba, v níž jsem ji dostala, je příliš malá a vyčnívající horní část kořenů má být pod zemí. Bonsai jsme tedy přesadily a po pár týdnech měla opět krásnou košatou zelenou korunu. A na jaře se mi dokonce za mou snahu o ni řádně pečovat odměnila drobounkými bílými kvítky.
Nyní ale přišly chvíle, jichž jsem se obávala již od samého počátku, a to zastřihování a drátkování. Zvláštní, měla jsem zafixováno, že jsem se na internetu dočetla, že se to má provádět v květnu až červnu, teď jsem ale v jiném článku našla, že ideální dobou pro zastříhávání je březen či duben. No, to jsem trochu prošvihla, když jsem se na to vrhla až 2. června, ale u pokojových bonsaií to prý až takový problém není, jen se nesmějí stříhat v zimě, taková hloupost by ale nenapadla ani mě.
Přečetla jsem si tedy na internetu nějaké obecné rady jak na to a odnesla milý stromek do kuchyně, kde jsem hodlala onu operaci provést. Z dílny jsem si donesla zahradnické nůžky a pustila se do práce. Ze všeho nejdřív jsem odstranila mladé výhonky větviček, které nevzhledně trčely všemy směry a já si je rozhodně nechávat nechtěla. To bylo poměrně snadné. Pak ovšem přišla ta těžší část, a to odstranit větve, které se například překrývají anebo nezapadají do mé vize vzhledu stromku. A kde je problém? Já totiž žádnou vizi NEMÁM! Upřímně jsem ráda, že mi stromek pěkně roste a zatím nevypadá, že by se chystal to v nejbližší době zabalit. Samozřejmě mám určitou představu o bonsaiích, našla jsem si pár obrázků, co se mi hodně líbí, ale jak mám vědět, zda by můj stromeček mohl někdy vypadat podobně? A jakým způsobem toho docílit?
Nevzdala jsem se ale a rozhodla se s tím poprat, takže jsem nejdřív našla větve, které vytvářely příliš hustou korunu, nebo ty, jejichž směr růstu se mi úplně nezamlouval, a ty odšmikla. Udělala jsem si v koruně nějaké mezery, které by tam správně být měly, a také se snažila některé větvičky zkrátit tak, aby nové přírůstky vyrazily žádaným směrem. Mimochodem, věděli jste, že nový přírůstek vyrazí tím směrem, jakým směřuje řapík posledního listu? Já teda ne.
Když jsem si řekla, že už by to stříhání mohlo stačit, přišla řada na drátky. Vím, že má táta v dílně slabý měděný drát, jenž se mi zdál pro tuto práci ideální, jenže jsem ho nemohla nikde najít a nakonec musela o pomoc požádat mladšího bratra. Ano, trochu potupné, přiznávám, ale proč bych se měla vyznat v otcově dílně? Vzala jsem tedy drátek a štípačky a vrátila se do kuchyně.
Taky už vás napadlo, proč jsem radši nevzala bonsai do dílny a neoperovala tam? Bylo by to přeci logické, ne? Bohužel se často moc logicky zrovna nechovám.
Drátek by se měl obtočit kolem větve jako dlaha a nějakým způsobem usměrňovat její růst a sklon. Obtočila jsem tedy nějaké větvičky, které jsem chtěla ohnout jinak a přitáhla je drátkem k nejbližším větvím ve směru, jenž jim hodlám vnutit. Ne že by má snaha byla extra účiná, protože ačkoli jde o malý stromeček, pořád je to dřevo a to není úplně snadno tvarovatelné, obzvlášť, když máte strach, abyste větev nezlomili.
Nakonec jsem tedy pár větví víceméně úspěšně zadrátkovala a kritickým okem si prohlížela své dílo. Popravdě moc nepřipomíná žádnou z těch nádherných, profesionálně upravených bonsaií na fotkách a výstavách, ale zatím mi to stačí. Teď mě plně zaměstnávají otázky zaštipování lístků, aby se na větvích vytvořily nadýchané zelené polštářky - cože? A také jak poznám, že bylo drátkování úspěšné? Kdy mám drátky sundat? Nebo utáhnout? Už teď se toho děsím. Snad google poradí :-)