Jdi na obsah Jdi na menu
 


Temná zákoutí lidské duše

9. 9. 2019

Říká se: „Neexistuje zdravý člověk, pouze špatně vyšetřený.“ O tom se přesvědčil i americký neurovědec James Fallon, když se v roce 2005 pokoušel přijít na to, zda můžeme v mozku sériových vrahů či obecně psychicky narušených jedinců najít určité anomálie. Při srovnávání PET skenů (z pozitronová emisní tomografie) mozků sériových vrahů, schizofreniků či depresivních jedinců se skeny zdravých jedinců odhalil, že čelní lalok, spojovaný s empatií a morálkou, vykazuje sníženou aktivitu, zatímco amygdala vykazuje abnormální elektrickou aktivitu. Jaké jej však čekalo překvapení, když ze skenu vlastního mozku shledal, že on sám je psychopatem, což následně potvrdili i genetické testy. V jeho linii vraždu spáchalo už sedm lidí včetně Lizzie Bordenové, jejíž případ byl na konci 19. století v amerických médiích obzvláště propíraný. Sám Fallon ovšem na sobě pozoruje jen minimální projevy psychopatické povahy.

Podle studií se v běžné společnosti vyskytuje až 10 % psychopatů. Proč se však část z nich změní v nebezpečné jedince, někdy dokonce i sériové vrahy, zatímco jiní žijí poměrně obyčejné životy, aniž by projevovali sklony k násilí? Důležitou roli totiž hraje i rodinné zázemí.

O tom a mnoha dalších aspektech hovořil ve své přednášce Psychologie sériových vrahů, pořádané Institutem behaviorálních studií IBSARO dne 31.10.2018 v DK Metropol v Českých Budějovicích PhDr. Andrej Drbohlav. Pro svou srozumitelnost a samozřejmě zajímavé téma jsou jeho přednášky velice oblíbené, jen tady v Českých Budějovicích se setkání zúčastnilo téměř 600 lidí.

Andrej Drbohlav vystudoval behaviorální patologii na univerzitě v Hradci Králové, kde pak pět let tentýž obor učil. Spolupracuje na výzkumu genetických markerů impulzivity a ve vlastním výzkumu se zaměřuje na vývoj patologie chování a osobnosti u dětí i dospělých. Zabývá se těmi nejhoršími formami deformace osobnosti a chování, jaké v prostředí lidské společnosti mohou vzniknout. Na základě své práce napsal dvě knihy určené široké veřejnosti; Psychologie sériových vrahů (Grada, 1. vydání 2013) a Psychologie masových vrahů (Grada, první vydání 2015). Zajímavostí je, že druhou profesí je výtvarník a designér, tvořící pod pseudonymem Andy Reiben. Založil virtuální uměleckou galerii Buyfeel, která zastupuje tuzemské i zahraniční výtvarníky.

V první části přednášky se věnuje mimo jiné pohledům na psychopaty v jiných kulturách, jejich charakteristickými rysy a kde se s nimi můžeme nejčastěji setkat. Ve druhé části pak promítá části rozhovorů zahraničních odborníků s usvědčenými sériovými vrahy a psychopaty, jako byli Charles Manson, Jeffrey Dahmer, Richard Kuklinski zvaný Ledař či Aileen Wuornosová.

A kdo že je to ten psychopat? Existuje 21 rysů, podle nichž lze psychopatické rysy osobnosti rozpoznat, nemusí ale vykazovat všechny, stačí pár. Často jde o charismatické jedince, schopné manipulátory, chorobné lháře, osoby bez empatie a svědomí, neschopné přijmout odpovědnost za své chyby. Jsou impulzivní, promiskuitní, neschopní navazovat hlubší vztahy, jsou výmluvní, narcistní a kriminálně všestranní.

Jak se z člověka ale takový psychopat stane? Jak už bylo řečeno výše, k vývoji povahových rysů vedoucích k násilí velkou měrou přispívá genetika, a to ze 44-72%. Neméně ale přispívá též výchova v rodině, aneb patologie vychovává patologii. Nejdůležitější pro zdravý vývoj dítěte je období mezi 6 měsíci až 6 lety věku, období tzv. attachementu, kdy se dítě učí navazovat vztahy, z nichž nejdůležitější je ten s jeho rodičem, dodávající mu pocit lásky a bezpečí. Pokud se zaměříte na dětství a mládí sériových vrahů, zjistíte, že tyto lidské bestie byli po většinu svého života oběťmi. V jejich minulosti nacházíme děsivé zážitky fyzického i psychického týrání, dlouhodobé odmítání ze strany rodičů či ztrátu rodičů v útlém věku, nedostatek lásky i sexuální zneužívání. V rodinách se často objevoval alkohol, drogy a často neléčené psychiatrické diagnózy. 61% sériových vrahů bylo v dětství fyzicky či psychicky týráno a 43% jich bylo sexuálně zneužíváno. Mimochodem, v České republice se odhaduje počet fyzicky a psychicky týraných dětí na 15-25 %, u sexuálního zneužívání jde o 12-34 % dívek a 6-16 % chlapců. Hrozné, že?

A teď malý statistický přehled nejčastějších rysů vyskytujících se u sériových vrahů: 71% sériových vrahů se záměrně izolovalo od společnosti, 82 % se často oddávalo dennímu snění, 68 % v dětství trpělo enurézou (pomočování), u 56% se objevila fascinace ohněm, 82% kompulzivně masturbovalo, 56% kradlo, 67% vykazovalo syndrom opozičního vzdoru, 71% byli patologičtí lháři, 36 % vykazovalo hostilitou (agrese, týrání, zabíjení) ke zvířatům, 36 % se patologicky toulalo (útěky z domova na dobu delší než 48 hodin), 48 % projevovalo záchvaty vzteku, většinou způsobenými IED (impulzivní porucha chování) a 54 % projevovalo agresi vůči svým vrstevníkům.

A pokud vás čísla ještě neunudila, přidám i statistiku nejčastějších profesí, v nichž můžete na psychopata narazit. Nikoho asi nepřekvapí, že jde často o pozice s jistou dávkou prestiže a moci. Ve vrcholné politice proto najdeme cca 6-15 % psychopatů, ve vrcholném managementu pak 4% jedinců s těžkou psychopatickou poruchou a 10-15 procent se středně těžkou. Na druhém místě mezi nejčastějšími zaměstnáními psychopatů se objevují právníci a soudci, chirurgové zaujímají pátou příčku a v první dvacítce se najdou i zubaři, moderátoři, novináři, kněží, policisté a vojáci. Jen tak pro zajímavost, v testu PPIR (test psychopatických rysů osobnosti) dosáhl současný americký prezident Donald Trump 171 bodů a jeho protikandidátka ve volbách Hillary Clintonová 157 bodů. Pro srovnání, Adolf Hitler získal bodů 169. Oba hlavní kandidáti byli tedy poměrně jasně označeni za psychopaty. A pak choďte k volbám.

Pokud však takový psychopat vyrůstá v normální milující rodině, jako např. v úvodu zmiňovaný James Fallon, nemusí k rozvoji agresivity a „temných tužeb“ vůbec dojít. "Jsem třeba strašně soutěživý, nenechám vyhrát ani svá vnoučata. Občas se chovám jako kretén a dělám věci, které lidi vytáčí. Svou agresi projevuji tedy jen takovým způsobem. Raději ostatní porážím v diskuzi, než abych je mlátil." říká James Fallon. Právě tato soutěživost je jedním ze sebeozdravných vlivů, jimiž může psychopat svou agresi vybíjet bezpečně, dalšími způsoby jsou např. malování či sport. A jindy, ač to zní jako klišé, pomůže prostě jen láska. Člověk ale musí chtít. „Po tomto zjištění jsem se rozhodl, že zapracuji na změně svého chování. Už si více uvědomuji, zda se chovám správně, a více přemýšlím o pocitech druhých. Nedělám to ale proto, že bych se najednou stal milým, spíš z hrdosti. Chci všem včetně sebe ukázat, že to můžu dokázat," dodává Fallon.

 

Petra Kamlachová

 

Zdroj obrázku Fallonův mozek: http://extrastory.cz/vedec-zkoumal-mozky-psychicky-nemocnych-zjistil-ze-je-sam-psychopat.html

 

Článek vyšel v prosinci 2018 v časopisu M.O.S.T.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< květen / 2020 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 37360
Měsíc: 1520
Den: 69